Lidi to táhne do dálek, kamsi za obzor, už od nepaměti. A není tedy divu, že kdo někdy měl možnost věnovat se cestování, využíval ji, a děje se tak dodnes. Kdykoliv je příležitost, seberou mnozí z nás své saky paky, tedy dejme tomu pas, peníze a další nezbytnosti, a hurá do světa.
Lidé jsou však pochopitelně různí, a proto i jejich cestování vypadá různorodě. Jsou tu i ti, kteří se prostě seberou a zmizí ve světě zcela odkázaní sami na sebe, a pochopitelně i ti, pro které by byl podobný samostatný krok do neznáma spíše traumatem a kteří sázejí raději na možnost využití služeb cestovních kanceláří a agentur, které jim vše připraví a zorganizují a postarají se o sebemenší detail.
Možností cestování je pak dost a dost. S českým pasem se dá vyrazit do naprosté většiny států světa, vesměs i bez nutnosti pořizovat si kvůli takovým cestám turistické vízum, a i dopravních prostředků, které můžeme využít, je dostatek. Někdo raději letí letadlem, jiný raději zůstane na zemi a využije auto, autobus nebo vlak, někdo se může do cizích končin třeba i plavit. To podle vlastní nátury a možností, jež jsou k dispozici.
A stejně jako druhů dopravy je značný i počet důvodů, proč našinci cestují. Do světa se dá vyrážet jak za zábavou, tak i za obživou, můžeme cestovat proto, abychom se něčemu přiučili, stejně jako proto, abychom si jenom odpočinuli odtrženi od naší každodenní reality. To podle toho, co člověk zrovna potřebuje nebo co ho láká.
A tak nejednou sebereme pas (nebo občanský průkaz), nějaké ty peníze nebo platební kartu, případně pár dalších nezbytností, nasedneme klidně i na nejbližší spoj a zmizíme, kam je nám to libo.
A co je dnes na cestování ve srovnání s minulostí nejkrásnější? Přece to, že se z oněch cizích krajů můžeme zase kdykoliv beztrestně vrátit domů. Protože zákazy cestování do některých zemí byly výsadou režimu, který už u nás naštěstí dávno zmizel v propadlišti dějin.