Už jako dítě jsem se těšila, až mi bude osmnáct let a budu moct konečně řídit auto. Těšila jsem se, až budu moct dělat autoškolu a později mít i vlastní auto. To jsem měla slíbené od maminky, když se mi podaří úspěšně dodělat autoškolu. Sice se nejednalo o skvělé a nové auto, ale stačilo by mi. A proto když jsem za pár měsíců v ruce svírala řidičský průkaz, tak jsem se těšila, jak se poprvé projedu autem sama.
Naštěstí maminka dodržela svůj slib a předala mi klíčky od jejího starého vozu. Já je pyšně převzala na těšila jsem se, jak navštívím své kamarádky a někam pojedeme. Neuběhla ani hodina a my si užívaly krásného výhledu z auta. Věděla jsem, že takto to jít nonstop nemůže a že budu potřebovat i lepší auto, protože toto dosluhovalo. A když jsem pak dostala pracovní nabídku, abych jezdila dodávkou, tak jsem byla v sedmém nebi. Ani nevíte, jak moc jsem byla ráda, když jsem mohla vykonávat práci, která byla zároveň i mým koníčkem. Přeprava a distribuce čehokoli by mě moc bavila. A když jsem se dozvěděla, že budu přepravovat léky, byla jsem vlastně nadšená ještě více.
Přeprava léků je totiž velmi zodpovědná a důležitá pro všechny. Přeprava léků musí být dělána pečlivě a zodpovědně, protože se jedná o důležité zboží, které je přísně hlídáno a kontrolováno. Taky, než jsem mohla poprvé vyjet sama, musela jsem projít velmi důležitým školením. Taky mě kontrolovaly, jakou mám minulost. Nesměla jsem být trestně stíhaná a nemohla jsem trpět žádnou oční vadou a musela jsem být taky psychicky v pořádku. Vůbec jsem netušila, že přeprava léků je takto kontrolována. Ale nevadilo mi to, protože mi to dodávalo punc důležitosti a prestiži u této práce. Tuto práci dělám již šestým rokem a jsem velmi spokojená. A pokud vás přeprava léků zajímá, můžete se podívat i sem na náš web. Myslím, že u přepravy se nudit nikdy nebudete. Vykonáváte totiž práci, kde potkáváte různé lidi, takže stereotyp vám jistě nehrozí.