Kočička, kterou někde venku nebo i na své zahradě potkáme, může být ztracená nebo opuštěná, ale může být i jen „na toulačce“, na obchůzce „svého“ teritoria. Někdy se to ale špatně pozná, co je pravda. Potřebuje vůbec čičina naši pomoc? Takové nešťastné malé kotě většinou ztracené nebo opuštěné je. Ale co ty větší číči? Co dělat? Vzít je domů? Přeci ji tam chudáčka nenecháme bez pomoci!
První pomoc raněnému
Když je kočka zraněná, je potřeba jí pomoct. Přece nejsme tak necitliví, abychom jí v tom nechali! Může mít nějakou tržnou ránu a krvácet. Krvácení je pak potřeba zastavit. Nebo třeba nemůže dýchat a je nutné dýchací cesty uvolnit, aby se neudusila. Podobně jako u lidí. Pak zajistit pomoc veterináře. V případě, že se zraněné zvířátko bojí a je ve stresu, často se někam schová či někam vysoko vyšplhá. Když přeci jen mezitím neobjevíme majitele, zavoláme na obecní úřad nebo městským strážníkům. Ti mají povinnost takovou situaci řešit. Mají přehled o místní situaci, kontakty na odchytové firmy, veterináře a útulky. Někdy mají ve svém vybavení i čtečku čipů. Důležité je, kočičku hned nevozit daleko z místa, kde jsme ji našli. Pokud by šlo přeci jen o tuláčka, nešťastný majitel by ji pak hledal hodně těžko.
Hledání páníčků
Zkontrolujeme, jestli kočka nemá obojek, čip nebo tetování. To by pak její identifikaci velice usnadnilo. Kočička, která není zraněná, vyhublá, má v pořádku srst a prostě „vypadá k světu“ pravděpodobně domov má a jen bude na obchůzce svého území. Tyto cesty jsou obvykle dlouhé několik kilometrů! Někdy zase může jít i o čičinu žijící divoce v kočičí kolonii. V některých městech tyto kočky odchytávají a nechávají kastrovat, aby kolonie nebyla až příliš velká a neobtěžovala neúnosně okolí. Kastrované kočky jsou označeny obvykle tetováním, aby se již znovu zbytečně neodchytávali.
Když majitel není, je možné kočičku „adoptovat“. Pokud chceme a máme k tomu doma podmínky, můžeme se novými páníčky stát sami. Pokud již doma kočky máme, je třeba myslet na potřebnou karanténu, poradit se s veterinářem. Předejdeme tím možnému přenosu nemocí či parazitů na „domácí“.
Jinak kontaktujeme místní obecní úřad, nejbližší útulek nebo také spolek „kočkonilů“. Jistě se nějaké řešení pro malého nalezence najde!